Články

Na konec světa a zpátky: moje listopadové Camino Finisterre

Letos (listopad 2024) jsem si místo velkého útěku na měsíc dopřála „jen“ kratší verzi – asi 150 km mezi Santiagem, Muxíí a Finisterre. Na mapě to vypadá jako týdenní výlet. V realitě to byla malá, ale dost intenzivní cesta „na konec světa a zpátky“ – s galicijskými kopci, oceánem, hippie komunitou, západy slunce u majáku a prsty od percebes.
 
Když člověk stojí na náměstí před katedrálou, vypadá to jako konec cesty. Ale ve Finisterre a Muxíi rychle pochopí, že to je spíš jen pokračování – jiným směrem. Tentokrát jsem tedy vyrazila z Santiaga de Compostella a ne do něj: přes kopce a vesnice do Negreiry a Lago, do San Martiño de Ozon, pak k oceánu do Muxíe, dál do Finisterre a nakonec zpátky na rozcestí, kde se všechny tyhle cesty symbolicky potkávají.
 
Byly dny, kdy jsem seděla u oceánu a měla pocit, že jsem přesně tam, kde mám být. A dny, kdy jsem šla 20 km jen na vodu a oříšky, protože bary prostě „měly pondělí“ a neotevřely. V Buxánu mě nakonec zachránila polévka a kafe v komunitním domě, kde mě přijali ke stolu, jako bych tam patřila. Na Finisterre jsme k majáku v podvečer skoro běželi – abychom stihli západ slunce. Dorazila jsem právě ve chvíli, kdy se rudý kotouč začal nořit do Atlantiku. Na skále plno poutníků, trochu ticho, trochu potlesk, hodně vděčnosti. Cestou zpátky do Cee jsem místo papírového certifikátu našla na pláži svoje první vlastní svatojakubské mušle. A zjistila, že některé „důkazy o tom, že jsi došel až sem“ se líp nosí na batohu než v šuplíku.
 
Z téhle cesty vznikl krátký e-book „Na konec světa a zpátky – Camino Finisterre & Muxía v osmi dnech“ a je pro všechny, které to zajímá, ke stažení zdarma. Podrobný deník je v procesu a brzy bude k objednání.
 
Kdyby tě to náhodou taky začalo volat na konec světa – třeba zjistíš, že je to ve skutečnosti docela dobré místo, odkud si poslat sám sobě nový začátek.
 

Jak vracet vodu zpět do země bezpečně a legálně

Představte si, že dešťová voda ze střechy nebo vyčištěná voda z domovní čistírny odpadních vod (ČOV) neodtéká do kanalizace, ale přirozeně prosakuje do půdy a doplňuje podzemní zásoby. To je zasakování – jednoduchý a ekologický způsob hospodaření s vodou, který pomáhá proti suchu, povodním a šetří peníze. V Česku je to často povinné u nových staveb.

Proč zasakovat vodu? Dešťovka ze střech a dlažby nebo přečištěná voda z ČOV se vrací do přírody místo do kanalizace. To doplňuje podzemní vodu, která je zdrojem pitné vody pro mnoho domácností, a snižuje riziko přetížení kanalizace při bouřkách. Podle vodního zákona (č. 254/2001 Sb.) musíte u novostaveb zachytávat srážkové vody na místě – ideálně zasakováním. To platí od novely v roce 2021.

Co říká zákon?

  • Srážkové vody: Povinné zasakování nebo zadržování na pozemku (§ 5 vodního zákona). Norma ČSN 75 9010 a TNV 75 9011 stanoví pravidla pro návrh a průzkum.
  • Přečištěné vody z ČOV: Možné jen za přísných podmínek – voda musí být dostatečně čistá (limity dle nařízení č. 57/2016 Sb.) a vždy s povolením vodoprávního úřadu. Přímé vypouštění do podzemních vod je jinak zakázané.

Pro povolení potřebujete hydrogeologický posudek od certifikovaného odborníka. Špatné zasakování může znečistit podzemní vodu (např. oleji z parkovišť nebo zbytky z ČOV). Proto vždy filtrujte vodu z znečištěných ploch a v citlivých oblastech buďte extra opatrní. Zasakování je skvělý způsob, jak přispět k udržitelnému hospodaření s vodou. Pokud plánujete stavbu nebo ČOV, začněte hydrogeologickým posudkem – zajistí to legálnost i bezpečnost. Tímto vracíme vodu tam, kam patří: zpět do země pro další generace.

Portugalské Camino: od oceánu ke katedrále

Portugalské Camino jsem měla v hlavě roky. Lákalo mě jít podél oceánu, spát v poutnických ubytovnách a mít každý den jen jeden jediný úkol: dojít z bodu A do bodu B. Ne dovolená s programem „co ještě stihnout“, ale prostě chodit a mít čistou hlavu.

Vyrazila jsem sama z Porta, s malým batohem a otejpovaným kolenem. Bylo to nakonec asi 315 km pěšky, k tomu úsek lodí v rámci spirituální varianty. Oceán, městečka, eukalyptové lesy, kláštery, portugalská hranice do Španělska a nakonec katedrála v Santiagu. Nevracela jsem se jako „nový člověk“, jen o něco klidnější a víc srovnaná sama se sebou.

Šla jsem proto, že mě to prostě „volalo“. Jestli máš podobný pocit, možná stačí jediné: vzít batoh, boty a pár věcí… a udělat první krok. Zbytek už se poskládá průběžně. Nemusí to být hned Portugalsko ani Santiago. Možná to bude víkendová cesta do sousední země, týden po Česku, nebo jen dlouhá procházka, kdy místo podcastu do uší necháš mluvit hlavu a srdce. Camino není jen trasa na mapě, je to taky rozhodnutí, že si dopřeješ čas a prostor. Pokud jednou vyrazíš „do opravdového Santiaga“, přeju ti, ať jsou tvoje kroky lehké, batoh snesitelný, počasí aspoň občas na tvojí straně a srdce otevřené všemu, co se po cestě stane. Ať potkáš lidi, kteří ti rozšíří svět, ať objevíš místa, kde se ti bude dobře dýchat, venku i uvnitř. A jestli zatím jen sedíš doma s hrnkem čaje a čteš o cizí cestě? I to je v pořádku. Někdy první krok nevypadá jako letenka, ale jako věta: „Jednou bych chtěl…“  Až přijde ten moment, budeš vědět.

Z tohohle příběhu vznikl e-book „Fiona, Barbie a já na Caminu: pěšky z Porta do Santiaga“.  Zkrácenou verzi si můžeš stáhnout zdarma tady.  A jestli chceš vědět podrobně, jak to bylo den po dni, vidět fotky a znát moje tipy a triky, na webu v sekci e-booků je k dispozici i téměř 80 stran plného poutnického deníkuStačí poslat objednávku a můžeš se mnou projít celou cestu od prvního kroku v Portu až po poslední večer v Santiagu.

Buen camino, peregrino! Ať už tvoje cesta vede kamkoli.

House a pet sitting: Jak si užít život na cestách (a ještě pomáhat)

Představte si, že bydlíte na krásném místě, máte kolem sebe roztomilé mazlíčky a místo placení nájmu jen zaléváte kytky a házíte míček psovi. Zní to jako sen? Tak vítejte ve světě house a pet sittingu! 

Co to vlastně je? Jednoduše řečeno – staráte se o něčí dům a domácí mazlíčky, zatímco majitelé odjedou na dovolenou nebo třeba na delší cestu. Oni mají klid, že je o všechno postaráno, a vy máte bydlení zdarma (často i v luxusních destinacích). Win-win! 

Jak to funguje? Existují různé platformy, kde se propojují house sitteři s majiteli domů – třeba TrustedHousesitters, Nomador nebo MindMyHouse. Stačí si vytvořit profil, nasbírat nějaké reference (začít u kamarádů nebo rodiny je fajn nápad) a pak jen vybírat nabídky podle svých preferencí. 

Co všechno obnáší house sitting? Krmení a venčení mazlíčků (nejčastější úkol), zalévání rostlin a základní údržba domu, občas vyzvednout poštu nebo pohlídat zahradu a hlavně – užívat si nové prostředí a společnost chlupatých parťáků. 

Proč do toho jít? Cestování s minimálními náklady – Místo drahých hotelů bydlíte v krásných domech zadarmo. Zvířecí terapie – Jestli vám chybí mazlíčci, ale nemůžete mít vlastního, tohle je ideální řešení. Životní styl plný dobrodružství – Každý house sit je jiný, poznáváte nová místa i lidi. 

Co to chce? Spolehlivost – majitelé vám svěřují svůj domov i zvířata, takže žádné večírky! Lásku ke zvířatům – pokud vás štěně probudí ve čtyři ráno, musíte ho mít pořád rádi. Trochu flexibility – někdy jsou nabídky na poslední chvíli, jindy musíte přizpůsobit svůj harmonogram. 

Osobně můžu říct, že house a pet sitting mi otevřel dveře do světa, seznámil mě s úžasnými lidmi (a ještě úžasnějšími psy a kočkami) a ukázal mi místa, kam bych se jinak nedostala. Pokud milujete cestování, zvířata a nové zážitky, určitě to zkuste!

 Pokud již máte dost informací a chcete se do toho pustit rovnou, celoročně platný slevový kód ve výši 25 % na roční členství na https://www.trustedhousesitters.com/ je: RAF644047

A tady si můžete volně stáhnout mé povídání, jak to na sittingu probíhá: House Sitting_zdarma.pdf  A pokud chcete opravdu podrobného průvodce, je k dispozici i přes 50 stran plné verze k objednání tady, kdy se dozvíte i to, co jste nevěděli, že je možné na cestách zažít :).

Stádo ovcí i s několika kozami se od podzimu pase na vrcholové plošině Děvína u červené turistické značky. Řízená pastva je tradičním způsobem ochranářského managementu našich stepních rezervací. Tato je zajištěna z projektu LIFE SouthMoravia, který realizujeme v rámci ČSOP Onyx. Pokud se na Děvín vypravíte, počítejte prosím s ovcemi a mějte psy na vodítku.

Pastva na Děvíně

I takové radosti zažívám s ochranou přírody :) viz článek v Deníku.

Stádo ovcí i s několika kozami se od podzimu pase na vrcholové plošině Děvína u modré turistické značky. Řízená pastva je tradiční a zároveň velmi účinný způsob, jak pečovat o naše stepní lokality – zvířata spásají trávu i náletové dřeviny, „otevírají“ krajinu, pomáhají udržet pestrou mozaiku stanovišť a tím i druhovou rozmanitost rostlin a živočichů.

Pastva na Děvíně je zajištěna z projektu LIFE SouthMoravia, který realizujeme v rámci ČSOP ONYX.  Mám z toho velkou radost – místo tak nezarůstá křovinami a stepní svahy zůstávají takové, jak je máme rádi: slunné, pestré a živé.

Pokud se na Děvín vypravíte na procházku se psy, počítejte prosím s ovcemi a kozami na pastvě. Pro bezpečí zvířat i vašich čtyřnohých parťáků mějte psy na vodítku a nenechávejte je běhat mezi stádem.

Pomáháme vytrhávat invazní zlo i s kořeny

Boryt barvířský (Isatis tinctoria) se dříve používal při barvení tkanin, získávalo se z něj modré barvivo, tzv. nepravé indigo. Na Pálavě ale zplaněl a začal se nekontrolovaně šířit. Každoročně tak žlutě kvetoucí koberce vyraší zhruba na 23 hektarech. Rozšiřuje se především na jihovýchodně orientovaných bezlesých strmých svazích Děvína, kde vytlačuje například šalvěj etiopskou, pálavský klenot kosatec písečný nebo ozdobné kontinentální trávy kavyly. Na plochách s dominancí borytu neroste ze vzácných a ohrožených druhů téměř nic.

Proto jej s Českým svazem ochránců přírody ONYX v rámci projektu LIFE SouthMoravia již několik let po sobě ručně vytrháváme a výsledky už jsou vidět. Třeba se příští rok přidáte jako dobrovolníci i vy?  

Viz reportáž ČT24.

Bezpečné místo

Na loňské koučovací konferenci jsem spoluvedla workshop o terapii tmou, kterou jsem si sama prošla – sedm dní a nocí v černočerné tmě vám skutečně „otevře“ oči. Část workshopu jsme strávili v naprosté tmě. Vyzkoušeli jsme si mimo jiné techniku vizualizace bezpečného místa – pro mnohé překvapivě může být právě tma tímto místem: měkká, teplá, objímající, ženského rodu.

Dávám sem svou nahrávku této vizualizace – třeba se vám v dnešní době plné rozjitřených emocí bude hodit. Nemusíte se kvůli ní zavírat do temné komory, stačí si v klidu sednout nebo lehnout, zavřít oči a dopřát si pár minut jen pro sebe.

Přeji příjemný poslech a ať se ve svém vnitřním bezpečném místě cítíte opravdu dobře.

Sama doma - ekologický úklid domácnosti

Byla jsem pozvána do ostravského studia České televize do živého vysílání pořadu Sama doma, kde jsme si povídali o tom, jak uklízet doma šetrněji – k sobě, k peněžence i k přírodě. Téma bylo jasné: ekologický úklid domácnosti bez zbytečné chemie.

Mluvily jsme o tom, že spoustu běžných čisticích prostředků dokáže nahradit pár základních surovin – ocet, jedlá soda, kyselina citronová, mýdlo, kvalitní hadřík. Že není potřeba mít doma deset různých „zázračných“ lahviček, ale spíš rozumět tomu, co a proč používáme. A že je dobré si uvědomit, že vše to, co vyléváme do odpadu, v nějaké formě končí zpátky v přírodě.

Pokud už plánujete vánoční úklid a chcete to letos zkusit víc bez chemie a šetrněji k přírodě, můžete se inspirovat v tomto dílu a ve dvou navazujících vstupech pořadu.

Živý vstup je vždycky velká výzva – bez trémy a pár zakoktání se to samozřejmě neobešlo. Ale být ve stejném pořadu jako taková legenda, jako je Helena Vondráčková… to se prostě neodmítá.

Archív

Starší články od roku 2013 - 2017

Kontakt

Ivana Mariánková
Havlíčkova 818
74283 Klimkovice

+420 737 505 288

Eko-hydro-geologické služby, koučink

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode