Využití techniky Balance Wheel v koučinku - 2. část

Kolo rovnováhy – teorie:

Kolo rovnováhy je určitou formou použití škály (Horská, 2009). Škály jsou zde skládány do kruhu, kde lze sledovat, jak jeden faktor ovlivní další sféry. Kolo rovnováhy umožňuje zjišťovat míru vlastnosti jevu nebo jeho intenzitu a pomáhá stanovit prioritní oblasti, na které se zaměřit. Jedná se o techniku s širokými možnostmi použití, např. v situacích, kdy klient zcela přesně neví, co by mělo být cílem koučovacího sezení, je demotivovaný, nemá téma nebo přichází se zakázkou typu „chtěl bych si vyzkoušet, co vlastně ten koučink je“ (klient – návštěvník). Kolo rovnováhy je užitečné také v případě ujasňování si priorit, hodnot, míry spokojenosti v různých oblastech života, rozhodování se mezi variantami, k hodnocení alternativ, v týmovém koučování, aj. Pocit rovnováhy je velmi osobní a jedinečná záležitost, co je pro jednoho energizující, pro jiného může být stresující nebo nudné.

Nástroj kolo rovnováhy může být použit pro definování cílů, a to jak dlouhodobých, tak cílů na koučovací schůzky. Při práci s tímto nástrojem nejprve tvoříte, definujete, pojmenováváte oblasti, pak postupně procházíte současný stav a znovu definujete oblast, které se chcete dál věnovat. Jeho hlavní výhodou je názornost, přehlednost, vizualizace oblastí, které tvoří jednotu, celek (Podaná, 2012).

Kolo rovnováhy je velmi praktickým nástrojem, pokud si potřebujeme uspořádat myšlenky ve vymezenější a strukturovanější formě než nám umožňuje např. myšlenková mapa. Vyhovuje také těm klientům, kterým se s myšlenkovými mapami nedaří pracovat ani ve stavu celkového uvolnění (Rydvalová, Junová, 2011).

Základem techniky je soubor os (minimálně 4, optimálně 8, maximálně 12 kvůli přehlednosti), resp. výsečí kruhu, které představují nejpalčivější, nejdůležitější oblasti současného života klienta, životní priority, které tvoří jeho životní harmonii. Kouč povzbudí klienta k pojmenování těchto oblastí, vede ho k tomu, aby jim dal přiléhavý název, přičemž nenabízí své pojmenování, respektuje slovník koučovaného. Kouč nakreslí kruh a doplňuje k jednotlivým osám či do výseků kruhu názvy oblastí.

Dále kouč na jednotlivých osách nastaví škálu, obvykle osvědčenou desetibodovou, kdy 1 (ve středu kruhu) znamená naprostou nespokojenost, 10 (na obvodu kruhu) je ideální stav. Škálu klientovi vysvětlí, vhodné je i použití metafor, např. tma-světlo, chlad-teplo, dno-hladina, nástupní-výstupní stanice vlaku, úpatí-vrchol kopce apod. Důležitější než vlastní numerická hodnota jsou významy spojené s daným číslem na stupnici a rozdíly mezi jednotlivými stupni. Na internetu jsou k dispozici volně přístupné aplikace, které umožňují grafickou interpretaci kola rovnováhy, v českém jazyce např. na těchto adresách:

https://www.existential-coaching.cz/news/vyzkousejte-si-zdarma-dotaznik-zivotni-rovnovahy/

https://www.smrov.cz/projekty-esf/karierovy-koucik-do-skol/on-line-poradenstvi

Kouč se klienta dotazuje na hodnocení současného stavu nadefinovaných oblastí a postupně je zaznamenává do grafu kola rovnováhy. Jednotlivá čísla (body) zakroužkuje nebo barevně vyznačí, může je také na závěr spojit jednou čarou. Dále povzbudí klienta, aby podrobně popsal danou situaci.

Vhodné otázky:

Kde v současnosti jste?

Jak poznáváte, že jste na tomto bodě?

Jak to poznává vaše okolí?

Jak jste se dokázal/a na tento bod dostat?

V další části koučovaný tvoří, nachází, případně hledá svou cestu ke zvyšování vlastní efektivity. Kouč nechá na koučovaného působit vyplněné kolo rovnováhy.

Vhodné otázky:

Jak to na vás působí?

Co z toho vidíte?

Co tomu říkáte?

Co cítíte?

Co jste se o sobě dozvěděl?

Podívejte se na jednotlivé oblasti a stupnice spokojenosti. Co říkají o Vašem životě?

Která oblast ovlivňuje nejvíce všechny ostatní?

Jak vypadá bod 10 v každé z těchto oblastí?

Poté kouč zjišťuje, kam v jednotlivých oblastech by se klient chtěl posunout (pozn. u některých témat může být klient spokojen se současným stavem a neměnit ho, v tom případě je to v pořádku a není účelné jej ke změně tlačit za každou cenu vždy a všude). Kouč opět zaznamenává výsledné hodnoty do grafu kola rovnováhy, vhodné je použití odlišné barvy, příp. druhého grafu. Dále povzbudí klienta, aby popsal budoucí - žádoucí situaci.

Vhodné otázky:

Jak která oblast ovlivňuje ty další?

Na jaký stupeň bodové škály budete chtít tuto oblast posunout?

Na jaké číslo ve stupnici spokojenosti byste se chtěli posunout do příštího setkání (do půl roku, za 5 let)?

Co vám brání dostat se na vyšší hodnotu?

Jakou nejmenší změnu v které oblasti byste chtěl udělat?

V jaké oblasti jste připraven udělat změnu?

Jaké oblasti byste se chtěl věnovat dále?

Poté co koučovaný stanovil prioritní oblast, nastává čas k definování dalšího postupu při práci s tímto tématem.

Vhodné otázky:

Vyberte jednu oblast z tohoto kola, na kterou když se po nějakou dobu zaměříte, zefektivníte své činnosti v ní, zvýšíte potenciál i v ostatních oblastech. Která oblast to bude?

Jak poznáte, že už tam jste, co se změní?

Jak to pozná vaše okolí?

Co vše jste pro ten posun musel udělat?

Jak to uděláte? Čím a kdy začnete?

Jaký je nejmenší krok, který v této oblasti můžete udělat, tak abyste ji posílili o jeden stupeň?

Práce s kolem může vést klienta k tomu, že se chce např. v konkrétní oblasti posunout na nejvyšší hodnotu 10. V takovém případě kouč nakreslí nové kolo a práce začíná nanovo: Co je pro vás, co se týče této oblasti, důležité?

Koučovaný označuje, popisuje jednotlivé výseče/osy, které následně škáluje. Dále se kouč opět ptá: Ve které z těchto oblastí se chcete posunout?

Výhodou této techniky je, že koučovaný sleduje více životních oblastí najednou, a může tak zvážit, jestli to, co již má, je pro něj skutečně důležité. Někdy zjistí, že si sice na více věcí stěžuje, ale na druhou stranu má spoustu dalších, se kterými je celkem spokojený a nechtěl by je měnit. V průběhu techniky má koučovaný prostor zamyslet se nad tím, co jeho životu dává skutečně smysl, co je pro něj skutečně důležité, kolik času věnuje jednotlivým významným životním oblastem.

Je dobré mít na paměti, že spokojenost je poměrně složitý jev, který si můžeme představit jako vrstevnatou strukturu, či pyramidu o třech patrech (Plamínek, 2009). Nejspodnější vrstvou je věcná spokojenost, která se týká výsledku řešení. Na ni se málokdy zapomíná, je běžně předmětem hlavní všestranné pozornosti, pomocná otázka může znít: Dosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl? Střední vrstvou je procesní spokojenost, tedy jakým způsobem bylo výsledku dosaženo, vhodná otázka je: Bylo to férové (spravedlivé)? S nepříznivým výsledkem se lépe smíříme, když uznáme, že šlo o poctivou hru. Na procesní spokojenost se někdy zapomíná a pocit křivdy (ať už oprávněný či nikoli) může vést k bojkotu výsledku, či v extrémních případech k destruktivnímu jednání. Nejsubtilnější je ovšem horní vrstva – osobní spokojenost, tj. zda klient hodnotí svou roli jako důstojnou či nikoli, příhodnou otázkou je např.: Bylo to pro mě důstojné (vhodné)? S nepříznivým výsledkem a dokonce i nespravedlivým procesem se lépe smíříme, jestliže máme pocit (jedno zda oprávněný či neoprávněný), že jsme si při řešení problému zachovali důstojnost. A naopak, i příznivý výsledek může být pro mnohé neakceptovatelný, byl-li dosažen v nefér procesu nebo za cenu ztráty důstojnosti.

 

Článek byl poprvé ve zkrácené podobě publikován I.Mariánkovou zde